O canisterapii

Historie canisterapie

Canisterapie se začala v České republice rozvíjet až po roce 1989 současně se speciální pedagogikou, alternativními terapeutickými metodami a pomalu se měnícím myšlením společnosti.

Autorkou termínu canisterapie se stala v roce 1993 Jiřina Lacinová, která byla současně se sdružením Fília průkopníkem a osvětovým pracovníkem v tomto oboru. Doktorka Lacinová vytvořila první metodiku léčebných kontaktů handicapovaných dětí se saňovými psy a v roce 1995 ji představila na ženevské konferenci.

V roce 1995 se Česká republika stala členem IAHAIO prostřednictvím asociace AOVZ – Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům. V roce 1996 založila Zdenka Galajdová dnes už neexistující Canisterapeutickou společnost Praha a snažila se prosazovat programy psích návštěv.

Velkým přínosem bylo vydání odborné publikace o canisterapii v roce 1999 od MUDr. Lenky Galajdové. Programy psích návštěv jsou v ČR nejrozšířenější a nejoblíbenější formou canisterapie.

V roce 2003 byla vytvořena Canisterapeutická asociace, která usilovala o status organizačního a odborného garanta canisterapeutické činnosti. Záměr jednotného a kvalifikovaného testovacího řádu se však nepodařil a organizace zanikla.

Historie

Pes je jako průvodce člověka známý už v dávné historii. Vztah člověka a psa se táhne staletími a nikdo se už nepodiví nad partnerstvím, které se mezi nimi vytvořilo. Pes sloužil člověku jako pomocník, přítel a společník po tisíce let.

Canisterapie jako součást zooterapie má velmi starou historii. Ve starověkém Babyloně doprovázel lékaře pes, kterému lidé přisuzovali léčivou moc. Ve starém Řecku se psi používali k léčení revmatismu a malí psíci se přikládali na nemocná místa pacientů.

První záznam využití zvířat jako doplňkové terapie pochází z 9. století z Belgie. Další záznam je z konce 18. století z Anglie, kde byla v Yorkshiru založena klinika pečující o duševně nemocné a součástí programu byla také péče o zvířata.

Od druhé světové války bylo vynakládáno nemalé úsilí o začlenění zvířat do klinické psychologie. Průlom nastal v roce 1969, kdy americký dětský psycholog Boris Levinson popsal, že zvířecí společník může být cenným spoluterapeutem emocionálně narušených dětí.

Od tohoto období se datuje systematický rozvoj této metody, k němuž přispívá výzkum, univerzitní práce, vznik sdružení a mezinárodní spolupráce. Pro spolupráci na mezinárodní úrovni vznikla v roce 1990 mezinárodní asociace IAHAIO.