Výchova štěněte "bojového plemena"

Mám doma bojového psa a protože je to canisterapeutický pes, spousta lidí se mě ptá, jak to, že není agresivní na psi, jak to, že nikomu neubližuje a jak jsem takového pejska vychovala. Rozhodla jsem se, že o tom něco málo napíšu.

Na začátku svého článku bych chtěla všechny upozornit, že nejsem profesionální cvičitel psů. To, co si zde přečtete jsou jen mé vlastní zkušenosti z praxe.

 

Výběr štěněte – při výběru štěněte bojových psů, je velmi důležité znát jeho rodiče a povahy rodičů. U bojových plemen je to snad ještě důležitější než u ostatních ras psů. Solidní majitelé vám podají pravdivé informace a i tak je dobré rodiče vidět a jejich informace si ověřit (jak reagují na lidi, jak na ostatní psi a zvířata, …). Když máte možnost si vybrat ze štěňat, vybírejte to nejméně agresivní a nejklidnější, ale musí být nebojácné a nebázlivé! Jak zjistit, které má tyto vlastnosti? Buď si s sebou vezmete odborníka nebo chvilku pozorujte štěňata jak si hrají a jak se každé chová, vstupte i do jejich hry a to, co je z nich nejklidnější si vezměte stranou samotné a zkuste u vedle něj upustit klíče, zatleskat, … Když na hluk bude reagovat zvědavostí máte vybráno

 

Výchova štěněte – co je důležité u bojových psů, musíte štěně seznamovat s okolím, s lidmi, s ostatním psi i jinými zvířaty a to už od štěněte. Musíte si vybírat ale taková zvířata, která štěněti neublíží! Jakmile štěně bude mít špatnou zkušenost např. s kočkou (sekne ho drápkem) v dospělosti by jim mohlo velmi ubližovat. To samé se psy. Nevadí, když dospělý pes po štěněti vyjede, ale nesmí mu ublížit. Znovu doporučuji seznamovat štěně jen s takovými psy, které budete znát a o kterých víte, že štěněti neublíží. Čím lepší bude mít štěně vztah k ostatním zvířatům a k lidem, tím lépe. Choďte s ním k lidem, na místa, kde je hluk, po silnici, tam, kde jezdí cyklisté, … prostě všude, aby si zvyklo na různé prostředí. Většina bojových psů strach z neznámého nemá. Mají v sobě velkou odvahu a oddanost lidem – svému pánovi. Kdyby přece jen jste na něm viděli, že mu je něco nepříjemné nebo že se něčeho bojí, nikdy ho nenuťte násilím! K obávané věci s ním pomalu choďte, mluvte na něj, dávejte mu pamlsky a uvidíte, že po čase strach přejde. Mluvení na štěně i na dospělého psa je velmi důležité, mluvte na něj, hlaďte ho, uplácejte ho pamlskami co nejvíce (nemyslím tím, aby jste ho přežírali a rozmazlovali, ale za každý splněný úkol nebo za každou radost, kterou vám štěně udělá by měla následovat velká pochvala). Je lepší pro canisterapii, když štěně máte doma. Je pak klidnější a méně reaguje na cizí lidi, věci a hlavně, je stále s vámi.

 

Výcvik štěněte – od mala štěně vychovávejte a cvičte. Hlavní je důslednost (jako u všech ras). To, co nechcete aby dělalo jako dospělé, neučte štěně ani jako malé. Např. spaní v posteli, na gauči, …. Malé štěňátko je tak krásné vzít s sebou do postele nebo na gauč, je příjemné, když se k vám tulí! Pozor! Když pes bude velký, těžko mu vysvětlíte, že už není malé štěně a že k vám nesmí nebo že pouští chlupy atd. Odnaučit skákat psa na gauč nebo do postele je pak složitější a když ho za to budete ještě trestat, můžete si s ním narušit krásný vztah, který jste do teď měli! Taky je důležité ho neučit skákat a okusovat – u štěňátka to tak nevadí, ale u dospělého psa je to velmi nepříjemné! Představte si, že k vám přijde návštěva a váš pes (bojové rasy) se na návštěvu vrhne, začne po ní skákat a okusovat ji a oblizovat. Vy psovi vynadáte, případně ho potrestáte a to je chyba! Proč jste ho to učili nebo mu to dovolovali, když byl štěně? Pes nechápe, za co ho trestáte, když jste mu to dovolovali. Také je dobré ho učit již od štěněte brát opatrně pamlsky a to jak z dlaně, tak ze špiček prstů. Osobně to dělám tak, že při dávání pamlsku dám povel „OPATRNĚ“ a dám pamlsek štěněti, až když si ho vezme jazykem nebo jemně zubama. Je jasné, že ze začátku nebude vědět, co po něm chcete, ale časem to zjistí a bude se snažit, aby pamlsek vzal opravdu jemně a opatrně. Opatrně ho musí brát i jako odměnu u výcviku (důslednost). Je dobré, se štěnětem hned, jak je to možné, začít hodit do psí školy nebo na cvičák. Psí školu si ale pečlivě vybírejte a přímo cvičitelům řekněte, že pes se bude učit jen základní poslušnost s tím, že chcete aby z něj byl pes canisterapeutický. Obranu nedělejte, štěně by se mohlo naučit být agresivnější – i když obrana by měla sloužit jen pro zvednutí sebevědomí psa, ale bojové rasy jsou na agresivitu trošku chytlavější. Dobrý cvičitel by měl znát dobře i myšlení psa a dopředu vědět, jak který pes zareaguje a jak psa vycvičit. Tam, kde se psům nedávají pamlsky a pes se cvičí formou trestání, tam nechoďte, to není dobrý psí cvičák. Pes by měl mít ve svém pánovi oporu a měl by ho poslouchat z lásky a ne proto, že se svého pána bojí. Představy tipu: „Je to bojová rasa a má snížený práh bolesti, tak se musí více a tvrději trestat.“ Jsou naprosto mylné! Pes, i když to je bojová rasa, je na potrestání stejně citlivý jako jakýkoliv jiný pes. Pozná na vás, že se zlobíte a vynadání či vytahání za kůži za krkem snáší stejně jako ostatní psi. Sice ho to tolik nebolí, ale je mu to velmi nepříjemné a dlouho si to pamatuje. Pes pozná i na hlase, že udělal něco špatně – mám tu zkušenost, že když jsem začínala vychovávat a cvičit svého psa, tak naprosto stačilo na něj zvýšit mírně hlas nebo křiknout a pes se tvářil a choval, jako bych ho potrestala nejméně karabáčem. Hlavní je DŮSLEDNOST!

 

Chtěla bych vám trošku popsat svého psa. Mám fenku Bubu anglického stafordšírského bulteriéra. Byla jsem pro ni až za Plzní (z Náchoda je to pěkný kus), ale nemůžu si vynachválit jak chovatele, tak ji. Už předem jsem měla vybráno. Než jsem pro ni jela, řekla jsem chovatelům, na co chci psa používat a jaký by měl být. Dostala jsem informace jak o matce (hodná klidná, ale v kontaktu s ostatními psy se na ni musí dávat pozor. Otec hodný, klidný a to jak k lidem, tak k ostatním zvířatům). V chovatelské stanici si hrálo 6 štěňat fenek, muž vstoupil k nim a 5 štěňat se na něj vrhlo, začalo po něm skákat a zubama ho tahat za nohavice. Šestá fenka v klidu seděla a koukala na ně. Tu jsem si nakonec vzali (tu nám taky předběžně vybrali majitelé). Byla malinká a vážila 3,20 kg. Nebála se ničeho a když jsem ji vzali od sestřiček a maminky nekňučela a celou cestu do Náchoda prospala. Báli jsem se prvních nocí – naprosto zbytečně. Nekňučela, okamžitě si nás zamilovala a my jí také. Snažíme se ji vychovávat opravdu s důsledností, ale občas nám to kazí rodiče nebo cizí lidé Není to jednoduché, ale i tak to jde. Právě jí je 10 měsíců a miluje jak lidi, tak ostatní psy i zvířata, váží 16,50 kg a dokázala si omotat kolem packy všechny lidi, včetně odpůrců bojových ras. Beru ji s sebou do ústavů, ale největší úspěch má v domovech důchodců. Brala jsem ji tam už jako štěně a tak se jí nebojí, jen žasnou, jak rychle roste a jak je hodná. Pokaždé mají pro Bubu připravenou nějakou dobrůtku nebo masíčko. Myslím si, že ti lidé v domovech důchodců ani nevědí, že mám bojové plemeno – vlastně zabijáka Moji fenku znají jako hodnou Bubu a to jim stačí. I u veterináře slavíme úspěch. Veterinář nám řekl, že je to jediný pes, který se z něj raduje i po injekcích a který se k němu vyloženě těší!

 

Nebojte se bojových psů, záleží jen na vás, jak si je vychováte a jestli si z něj uděláte „zabijáka“ nebo neškodného a poslušného domácího mazlíčka!

 

Jitka Erlebachová

Novinky

Pravidelné školení canisterapeutů a zkoušky canisterapeutických psů proběhnou v sobotu

13. 4. 2019 v ZKO Náchod

Školení může absolvovat každý, i nečlen našeho sdružení - zdarma.