Z deníku začátečníka I.

Ano, můj pes i já jsme začátečníci. A protože je toho na začátek hodně, rozhodla jsem se vše sepsat a podělit se o naše poznatky a dojmy s ostatními.

Canisterapii jsme začali vykonávat v podstatě nedávno. Domluvila jsem si návštěvy v Denním centru Berenika ve Vysokém Mýtě (klienti s ment., fyz. i kombinovaným postižením), systém docházky byl stanoven (všichni víme, jak je důležitá pravidelnost) předem – při přípravě rozvrhu týdenních programů denního centra – s vedením organizace, a to na hodinovou návštěvu za 14 dní, od 8.00 do 9.00 (má Bára je po ránu dobře naladěná a odpočatá). Ve stejnou dobu se s námi obtýden střídá dramaterapie, do které se snad podaří začlenit canisterapii.

Máme za sebou první hodinu. Dlouho jsem přemýšlela o tom, jak to vše uchopit. Udělala jsem si na PC dva typy formulářů – do jednoho si zapisuju, co mám v plánu na hodinu – co se ve finále povedlo a co mě v průběhu hodiny napadlo na příště. Do druhého si zapisuju reakce klientů. Upozorňuju, že na vyplňování reakcí klientů nebudete mít čas v průběhu hodiny, já jsem vše zapisovala ale hned začerstva, dokud mám vše v paměti. Vzory obou formulářů přikládám.

Na první hodinu jsem dostala všech deset klientů – a bylo to hodně. S množstvím jsem souhlasila pouze v případě této první zaváděcí hodiny. Mám dovoleno si vybírat klienty – napadlo mě rozdělit od příště celek do dvou skupin a ty střídat (tedy ob-14 dní). Každou hodinu také rozdělím na polovinu – v jedné části budeme s těmi schopnějšími cvičit, hrát hry, druhou polovinu budu dělat polohování s vozíčkáři.

Připravila jsem si program – vzala jsem s sebou encyklopedii psů, hledali jsme na obrázcích psi, které mají klienti doma, hledali jsme také psi, které se jim líbili, bavili jsme se o tom proč se jim líbí a proč ne. V encyklopedii jsem také hledali obrázky věcí, které jsou potřeba k péči – ty jsem s sebou měla fyzicky, takže pak klienti zkoušeli připnout vodítko, obojek – za odměnu si vždy tleskají, psa odmění mlsem. Naučila jsem je taky (včetně vozíčkářů) podávat mlsy z nejdříve zavřené a později otevření dlaně.

Dalším bodem programu bylo cvičení – děti si hrají na pejsky – já říkám SEDNI, LEHNI a všichni dělají totéž po psovi (vozíčkáři cvičí ruce – protažení nahoru na SEDNI a svěšení na LEHNI. Jeden z vozíčkářů při tomhle cvičení slezl z vozíku a doplazil se sám (nechtěl pomoci od svého asistenta) – prostě chtěl být s většinou na koberci a tam alespoň zvedat ruce.

Přemýšlela jsem, jak hodinu zakončit. A napadla mě Dášeňka – sesedli jsme si, kdo chtěl seděl, kdo chtěl ležel a já četla pohádku O psím ocásku. Super – všichni se bavili, chechtali dopředu. Na tenhle relax jsem vzala klientku vozíčkáře se spast. křečemi a položila ji vedle Báry – sama se natahovala po srsti psa, takže jsem asistentovi vysvětlila, jak má držet ruce a společně jsme to všechno ukočírovali. V polovině pohádky se tahle holčina sama přesunula a položila si hlavu na bok Báry a zkoušela hladit sama – neuvěřitelný pocit pro začátečníka!!! Z téhle skupiny byl jeden kluk samotář – když měl možnost, Báře házel míček a mazlil se s ní. Další klientka mi vykládala, že nemá ráda psy, že se jí chce zvracet ze slin, že nemá ráda pohádky, že jde pryč – zvědavost byla ale viditelně daleko větší – takže dělala prakticky cokoli, aby mohla Báru drbat a dávat jí mls, při pohádce ani nedutala……

Takže co příště??? Já se těším, Bára snad taky, i když z toho byla po hodině viditelně vyčerpaná!

Nápad pro ostatní – koupila jsem si ve výprodeji pexeso s fotkami psů. To jsem rozdělila tak, aby mělo jednak míň dvojic (aby vše klienti zvládli) a hlavně tak, aby byly ve hře rozdílní psi (co do barvy, velikosti, množství psů na fotce) – aby se klientům dobře hledali dvojice. Za správně přiřazenou dvojici pochvala, za odměnu mls Báře a tak podobně. Taky se v tom dají cvičit barvy, počítání……. myslím, že na to, že je to pexeso, tak využitelnost je veliká.

Druhým místem, kam chodíme jednou týdně je Dům s pečovatelskou službou v Mýtě. Máme tam jednu klientku (92 let, čilá, vdova 10 let, bezdětná). Máme za sebou poznávací návštěvu – paní byla z Báry nadšená, má vystavenou fotku Báry za sklem, každý den se ptá, kdy přijdeme a všem dalším o nás vypráví. Na první hodině jsme vyzkoušeli dávání mlsů (aby si paní procvičila dlaně a prsty – ze sevřené a pak povolené dlaně), paní jen hladila psa a vyprávěla mu o psovi, kterého měla s manželem. Protože klientku bolí kolena zkusíme příště polohování na podk. jamky. Jako začátečníka mě zasáhlo, že klientka štěstím brečela, takže já jsem pak celou noc nespala a nemohla dočkat rána, abych zjistila, jestli to její srdíčko vydržela.Naštěstí byla v naprostém pořádku.

Pokračování někdy příště. Soňa a Bára

Novinky

Pravidelné školení canisterapeutů a zkoušky canisterapeutických psů proběhnou v sobotu

13. 4. 2019 v ZKO Náchod

Školení může absolvovat každý, i nečlen našeho sdružení - zdarma.