Canisterapie se stafordšírským bulteriérem

V médiích koluje spousta zpráv a informací o tom, jak tzv. bojové plemeno napadlo, pokousalo a dokonce i usmrtilo svého majitele. Člověku se až svírá žaludek z těchto zpráv a všechny napadené lituje a tato nebezpečná plemena by nejraději zakázal.

Když se ale dostanete blíž k problému, najednou zjišťujete, že ten chudák pokousaný majitel zapomněl psovi dát týden najíst a napít, denně ho mlátil a psa nechal zavřeného v malé místnosti, v kůlně bez světla a ve vlastních výkalech. Kdo ví, jak bychom se zachovali my lidé, kdybychom museli žít v takových podmínkách – určitě by náš „živitel“ nedopadnul lépe.

Informace o nebezpečnosti „bojových“ plemen i ve mně vzbuzovaly strach a nedůvěru k těmto psům. Nakonec jsem si toto plemeno také pořídila. Jsem tedy majitelkou psa „zabijáka“ tzv. bojové rasy – mám fenku jménem Bubu rasa: ang. stafordšírský bulteriér. S obavou, co z mého malého tříkilového mazlíčka vyroste za strašnou potvoru, jsem se chopila výchovy. Není to můj první pes a tak jsem věděla, že základem dobré výchovy je důslednost a láska, kterou musíte pejskovi věnovat. Mám ještě jednu fenku, se kterou již řadu let provozuji canisterapii (canisterapie – terapie prováděná pomoci psa. Je to u nás celkem nová metoda, která má výsledky a používá se nejen u nemocných nebo různě postižených lidí, ale pes se dá také použít u zdravých dětí např. jako motivace, …. ). Fenka se jmenuje Sára a je to kříženec labradora a setra a canisterapii zvládá na jedničku.

Protože moje Bubu byla mazlivá a hodná, začala jsem s ní dělat také canisterapii a navštěvovat různá zařízení a domovy důchodců. Tak, jak se dokáže Bubu radovat z lidí neumí snad žádný jiný pes! Miluje prostě všechny a dává to patřičně znát. V každém prostředí se cítí jako doma a i když to je občas divoch, tak polohuje naprosto bez problémů. (Polohování je nejčastější metoda canisterapie, kdy pes si lehne vedle klienta a předává mu svou energii. Nemocní, kteří mají např. křeče a spasmy se tím uvolní, zahřejí a křeče pomalu ustávají.) Bubu se sebou nechá dělat cokoliv. Do teď mi spousta lidí nevěří, že je to bulteriér Canisterapeutické zkoušky splnila bez problémů. Je jí rok a půl a už to není 3 kilový mazlíček, ale 23 kilový mazel! Je krásná, zdravá, sebevědomá a vůbec není nebezpečná. Jsem ráda, že sama sobě jsem dokázala, že opravdu nezáleží na tom, jakou rasu psa máte, ale jak si ho vychováte. Každý pes je vizitkou svého pána, každý pes umí vracet lásku, kterou mu věnujete a každý takový pes vás bude milovat až do konce života. Nejen v canisterapii platí to, že když chcete brát, musíte také něco dát.

 

Jitka Erlebachová

Novinky

Srdečně vás zveme

 8.4.2017

na naše tradiční školení a zkoušky kterých se mohou zúčastnit úplně všichni kdo mají zájem o canisterapii ...